Na sklonku jara jsme s manželkou projížděli obcí Loučná nad Desnou v podhůří Hrubého Jeseníku. Protože je to její rodiště, chtěla se zde zastavit a zavzpomínat. Procházkou obcí jsme pořídili pár snímků zajímavých objektů a koutů obce, které mě upoutaly svou krásou nebo originalitou řešení a napadla mě myšlenka, srovnat je s podobnými objekty ve Šlapanicích.
Domnívám se, že i bez dlouhého komentáře je na první pohled patrný rozdílný přístup v řešení. Na straně Šlapanic je žel vidět nekoncepčnost, nedotaženost věcí, nedostatečná zpětná kontrola provedení. Za každou cenu bych chtěl, ale nemohu.
A tak výsledky snažení loučenské a šlapanické radnice připomínají známé rčení. „Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž“.
Obec Loučná se dvěma tisíci obyvateli, dnes hospodaří s ročním rozpočtem přibližně 40 milionů korun. Není zde ani skládka nebezpečného odpadu ani průmyslová zóna, ani jiný „lukrativní“ průmyslový objekt, který by byl zdrojem dalších financí. Namísto toho vedení obce každým rokem předkládá řadu projektů a žádostí o grant. V letech 2002 až 2012 získala obec Loučná nad Desnou 49 dotačních titulů v celkovém objemu 204 877 151 Kč.
Závěrem snad jen tolik. Nechci, aby tento článek vyzněl jako pouhá kritika dobře míněných snah vedení našeho města. Ale na základě této i jiných zkušeností si kladu otázku: Jsou k získání finančních prostředků opravdu nutné, skládky, průmyslové zóny apod.? Nejde to i jinak? Proč vedení více nevyužívá např. názorů a zkušeností odborníků z řad svých komisí, z řad jiných obcí? Zkusme se společně zamyslet, zda by to nešlo i jinak.
Zpracoval: RNDr. Karel Tesařík